Prokazování újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení
23. červen, 2018 o 9:21,
Žádné komentáře
Jestliže někdo tvrdí, že mu vznikla v důsledku jakéhokoliv nesprávného úředního postupu škoda či újma, je na něm, aby prokázal, že daný úřední postup takovou škodu či újmu způsobil. Jak však vyplývá ze stanoviska Cpjn 206/2010, je nutné vycházet ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Nevzniká ovšem pochybnost, že se tímto stěžovatelem míní účastník řízení, tedy osoba, jež má přímý a imanentní zájem na výsledku řízení. Každá jiná osoba musí skutečnost, že jí vznikla škoda či újmu v důsledku nepřiměřené délky řízení, prokázat.
Jestliže se poškozený v této věci domáhá náhrady újmy, jež mu měla vzniknout v řízení, do nějž vstoupil na základě postupu podle § 107a o. s. ř., a neuvádí-li nic více, než že mu újma vznikla, staví svůj nárok právě na zmíněné silné a vyvratitelné domněnce. Za daných okolností, kdy je tvrzena tato (obecná) újma vznikající v důsledku nepřiměřené délky řízení, lze přihlížet pouze k délce řízení, po kterou byl poškozený účastníkem řízení. Tím se stal až právní mocí usnesení, kterým soud vyhověl návrhu podle § 107a o. s. ř. Jestliže měl poškozený za to, že mu újma začala vznikat již před okamžikem počátku jeho účastenství, měl povinnost takovou skutečnost tvrdit a prokazovat.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3175/2015, ze dne 22. 8. 2017